Architekt Karel Prager stál v osmdesátých letech minulého století před poměrně komplikovaným úkolem. Měl dokončit projekt nové budovy Národního divadla v těsné blízkosti budovy historické. Ta je pochopitelně pražskou ikonou a vyrovnat se jejím kvalitám byl oříšek.
Prager zvolil do té doby nevídanou fasádu z foukaného skla, která nápadně připomíná televizní obrazovky. Ty jsou nejen esteticky zajímavé, ale zároveň izolují hluk z ulice, aby diváky při představení nic nerušilo. Interiér je pojat velmi honosně a dominuje mu obrovské mramorové schodiště. Budova slouží svému účelu dodnes a blíží se její zásadní rekonstrukce. Nezbývá tedy než doufat, že bude k jedinečnosti divadla přistupovat s respektem.
Do té doby ji samozřejmě můžete navštívit, a to ať už jako divák Národního divadla, či jako zákazník místní kavárny s překrásným výhledem na Národní třídu nebo Hradčany.
