Všichni z nás jistě pamatují používání pravítka ve školních lavicích, čímž si v rámci základního stupně vzdělání musel každý projít. Pozastavili jste se však někdy nad tím, kde mají ony „centimetry“ reprezentované řadou čárek na plastovém trojúhelníku původ?
Mezinárodní komunikaci a spolupráci na úrovni vědecké i hospodářské odedávna komplikovala nejednotnost měr. Sáh, loket, palec nebo ječné zrno, které se ve starověku a středověku používali k popisu množství a parametrů, byli velmi variabilní. Aby se předešlo neshodám (vzniklým například rozlišnou délkou lokte prodávajícího a kupujícího), poskytovalo každé větší město kontrolní míru v onom regionu používanou, která byla všem kupcům na náměstí přístupná v podobě kovové tyče. Sloužila ke sjednocení míry alespoň v prostorách jednoho tržiště.Volání o jednu, všeobecně platnou míru, bylo čím dál silnější. Z volnosti, rovnosti a bratrství – ideálů Francouzské revoluce – tedy vzešla v 90. letech 18. století i universální míra dnes používaná skoro všude na světě, lidmi všech sociálních vrstev a všeho vzdělání.
Metr (metrein – měřit, řecky) byl definován jako jedna desetimiliontina délky zemského kvadrantu (vzdálenosti od pólu k rovníku). Francouzští vzdělanci se snažili svůj vynález celosvětově rozšířit, což se jim například v případě USA nebo Velké Británie nepovedlo.
Nezůstalo se však jen u měření délky – desítkovou stupnici se Francouzská vláda pokusila aplikovat i v případě času. Na sklonku 18. století měl tedy ve Francii den 10 hodin a jedna hodina 100 minut. Francouzská hodina tudíž trvala delší dobu než hodina běžná. To vedlo k všeobecnému zmatku a od dekadického počítání času se tak radši upustilo.
Dnes metr definujeme jako vzdálenost, jenž urazí světlo ve vakuu za cca 1/300 000 000 s.
