Málokdo by uvěřil, že zapomenuté, zplesnivělé laboratorní nádoby mohou vést k objevu léčiva, které jen za období 2. světové války zachránilo přes sto tisíc životů a způsobilo převrat v oboru medicíny. Řeč je o antibiotiku – součásti obranného mechanismu houby druhu Penicillium.
Antibiotika jsou látky působící toxicky na organismy, které jsou houbě Penicillium konkurencí v boji o živiny. Tyto metabolity mohou být použity k potlačení bakteriální infekce a léčení bakteriálních onemocnění, např. zápalu plic.
Objevitelem tohoto úkazu byl skotský vědec Alexander Fleming, absolvent medicíny pracující v laboratoři zabývající se výzkumem bakterií. Zájem o patogenní mikroby v něm vzbudil pohled na vojáky, kteří v 1. světové válce umírali především kvůli hnisajícím ranám a jiným zraněním. Sám Alexander Fleming se bojů účastnil jakožto medik na západní frontě.
V laboratoři se poté všemi možnými netradičními postupy snažil přijít na způsob, jak bakteriální infekci potlačit a jakým způsobem bakterie ničit. Jeho snahy nebyly marné. Po návratu z dovolené dne 28.9. 1928 procházel vzorky bakterií v Petriho miskách. V jedné se však uchytil jiný organismus – plíseň, která vyhubila všechny bakterie v okolí. Jak bylo zjištěno, ve zvířecí říši se válčí neustále, a antibiotika jsou zbraní, kterou některé organismy (včetně plísní rodu Penicillium) produkují a používají k hubení bakterií.
Toto zjištění však bylo pouhým začátkem. Trvalo dlouhých 10 let, než Alexander Fleming, za pomoci Howarda Florey a Ernsta Chain, přišel na způsob izolace účinné látky a vytvořil bílý prášek vhodný k podání pacientovi.
V roce 1945 za svůj převratný objev obdržel, v oné době již Sir Alexander Fleming, Nobelovu cenu.
