Autobusy, tramvaje, metro a lanovka či dokonce přívozy – to vše můžeme využít při cestách po hlavním městě. Byly však doby, kdy občané neměli na výběr a chodili po svých. Ti movitější si nanejvýš zaplatili povoz.
Historie hromadné pražské dopravy ve své moderní podobě se začla psát na Jubilejní zemské výstavě roku 1891, která se konala v areálu Pražského výstaviště poblíž Stromovky. Právě při této příležitosti, výstavě nejnovějších inovací a úspěchů na polích kultury, vědy a obchodu, představil František Křižík, český vynálezce a průmyslník, elektrickou dráhu – 1. tramvaj v Praze. Exhibiční jízdy probíhaly mezi Letnou a již zmíněným parkem Stromovka.
Atrakce, která položila základy pražské hromadné dopravy, měla u návštěvníků úspěch. Mezi těmito nadšenci byli i radní z nedaleké Libně – dnes částí Prahy, tehdy vesnicí za severovýchodní hranicí hlavního města Čech, se kterým nebyla uspokojivě dopravně spojená. To se ale ještě před koncem 19. století změnilo.
Roku 1896 byla zprovozněna první stálá elektrická tramvajová trať v Čechách. Ta měřila přes 2 kilometry a propojovala právě Libeň s Karlínem. Poháněla ji parní elektrárna a pro případ výpadku byla v záloze ponechána baterie, která mohla tramvaj napájet po dalších 9 hodin.
Vozy jezdily v desetiminutových intervalech od 6 ráno do 10 večer, a to maximální rychlostí 15 kilometrů za hodinu.
Dříve než v Praze přepravovaly tramvaje cestující jen v Římě, Berlíně a Budapešti.
