Úvod
Světová válka, později označena první, patří mezi nejkrvavější a nejtragičtější konflikty lidské historie. Její oběti si každoročně připomínáme 11. listopadu na Den veteránů; naopak to, co z ní vzešlo, slavíme 28. října. Právě v ten den byla roku 1918 v Ženevě ustanovena podoba nového Československého státu. Co tomu předcházelo?
Začátky dlouholeté existence samostatného českého státu v různých podobách tradičně spojujeme s vládou dynastie Přemyslovců, kteří prokazatelně vládli od 9. století.
Svrchovanost národa byla postupně ořezávaná Habsburky, kteří Čechy spravovali od roku 1526 po dobu necelých čtyř století. Pocit politické, ekonomické, kulturní a náboženské nesvobody podnítil k mnoha pokusům o osamostatnění (např. Třicetileté válce). Všechny však byly neúspěšné, a proto málokdo věřil, že dvacáté století přinese nějakou změnu.
Zbrojení v Evropě
Napětí v Evropě počátkem 20. století stoupalo, mocnosti neměli kam expandovat bez hrozby konfliktu. Vražda Ferdinanda d’Este – následníka trůnu Habsburského císaře Františka I. Josefa – v Sarajevu r. 1914 posloužila jako záminka pro válku, kterou Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku, a vyvolalo tak kaskádu deklarací válek napříč Starým kontinentem.
Otci národa
Idealisté, obratní politici a vlastenci spatřili v nestabilitě a vratké povaze dob konfliktu příležitost. Mezi nejznámější patří:
Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Alois Rašín, Karel Kramář, Josef Scheiner, Přemysl Šámal, Milan Rastislav Štefánik.
Exil a legie
Za šíření povědomí o malém národu Čechoslováků v zahraničí nesou zásluhu E. Beneš a T.G. Masaryk. Tento profesor filosofie z Brna, v oné době ve svých šedesáti letech, procestoval celý svět, jednal s evropskými i americkými státníky, přesvědčoval o nutnosti samostatné ČSR a přebýval v Rusku s Čechy, kteří zběhli z rakouské armády – legionáři. Tak vlastně vznikla československá armáda (čítající 50 000 mužů) dříve, než samotný stát.
Domácí odboj
V Čechách za dob války působila odbojářská skupina Maffie, jejíž členi Alois Rašín a Karel Kramář byli za konspirační činnost odsouzeni k smrti – amnestoval je až nástupce Františka I. Josefa – Karel I.
Konec války – počátek státu
Roku 1918 se schylovalo k porážce Rakouska a napříč národem se šířila zvěst o profesoru Masarykovi, “prezidentu Osvoboditeli”. Jeho snaha byla naplněna 28.10. 1918 v Ženevě, kde byla na schůzi ustanovena podoba Československé republiky za podpory západních mocností. Zasedající zároveň označili Čechy a Slováky za jednu a tutéž národnost (Československou), aby nebyla německá menšina v novém státě početnější než Slováci samotní.
V průběhu let budoucích byla svrchovanost této země několikrát ohrožena, o čemž se budete moci dočíst v některých z následujících článků.
